Od poloviny října boty používám relativně často, jsem po nemoci. Když je venku hezky a teploty vzduchu kolem 15 stupňů, zouvám kroxy na každé procházce. Žabky jsem začátkem listopadu „zazimoval“. Oblíbil jsem si procházky naboso a bosky kolem řeky Lužnice. Ráno si ve většině případů boty beru, ale odpoledne i někdy večer vyrážím naboso a často si kroxy nesu v ruce (jako na jaře).
Letos na podzim jsem si uvědomil, že mi je často chladněji na ruce než na bosé nohy. Myslím si, že jsem o těchto pocitech v předchozích článcích určitě dostatečně psal. Stále se nevyhýbám loužím, a raději nosím ohrnuté kalhoty, když chodím bosý i naboso. Začátkem listopadu při jedné procházce bosky kolem řeky, jsem měl chuť vyzkoušet teplotu Lužnice. Někdo mi však tehdy telefonoval, takže zatím nevím, jakou má voda pocitovou teplotu. Když svítí sluníčko, vydržíme venku opravdu dlouho a často odpoledne s Pettit nachodíme bosky 6-8 km.
Někteří pejskaři mě začali podporovat, bavit se a padla i řada otázek na bosé nohy. Nejčastější otázka bývala: „Není ti zima?“. Už se mě neptají. Někdy mě vidí v botách a někdy bosého, asi jim to přestalo být divné. Těším se, až napadne sníh a já si s Petynkou vyběhnu krásně bosky, hned ráno, než bude sníh pošlapán. Důležité je neprochladnout. Rychle se tělo zahřeje krátkým během či teplou lázní chodidel. Rýma po říjnové nemoci mě už naštěstí dávno přešla.
Pokud si správně vzpomínám, od září jsem zcela vynechal uzeniny (salámy, šunku) a maso jsem jedl málokdy. V listopadu na maso dostanu chuť tak asi jednou týdně a někdy si dám jen salát se zavináčem. Jím ovoce a hlavně zeleninu, tofu, rýži, těstoviny i brambory. Takřka úplně jsem vynechal rohlíky a v sobotu jsem zkoušel péct svůj první, vlastnoručně „uplácaný“ chléb.
Dnes mi bylo líto vyhodit zbytek chleba, tak jsem ho nakrájel na tenké plátky, pokapal olivovým olejem, zaprášil pepřem a v troubě zapekl do křupava (některé i se sýrem). Musím říct, že bruschetty si přestanu kupovat, protože mi ten můj výtvor moc chutnal a těším se na další domácí chléb.
Tak nevím čím to je, ale jak se ukazuje, od doby, kdy jsem si zul boty, mi více záleží na tom, co jím.
Zjistil jsem, že rakytník je takový velký zázrak. Chodidla si někdy potírám rakytníkovým olejem a také sirup z rakytníku pravidelně piji s vodou i čajem. Chodidla masíruji chůzí bosky, otužuji procházkami naboso a několikrát týdně chodidlům dopřávám lázeň. Vypadá to, že večery jsou někdy chladnější, než se zdá a tak je teplá lázeň po procházce bez bot skvělá na zahřátí. Zelený čaj se zázvorem také zahřeje a moc mi chutná i za studena s citrónem.
předchozí článek: Chůze naboso a nemoc
další článek: Naboso i bosý v prosinci 2015
| 3,404 dnů
komentovat článek
5x komentář
zhlédnutí: 10350x |
denní průměr: 3.04