Brzy bude květen a já si stále dopřávám každé ráno i večer se svojí čtyřnohou Pettit procházky naboso. Chůze bosky mě baví čím dál víc a své botky zouvám čím dál častěji. Není to tak dávno, co jsem vyzkoušel i prašnou cestu s kamínky a nebyly to žádné oblázky... naštěstí jsou kolem každé cesty kudy chodím i travnaté plochy.
Už po velice krátké době co chodím na procházky bez bot (naboso) jsem zjistil, že bych snad i poslepu cítil, na kterou část lesní cesty slunce právě svítí a kam ne. Některé věci jsem začal prostě vnímat jinak a to je na chození naboso asi to nejlepší. Začínám si uvědomovat, jak moc se při chůzi opírám o paty, respektive jakou vahou dopadají na zem. Na trávě a podobném měkkém povrchu mě to ani nenapadlo, ale čím více chodím bosý i po chodnících, uvědomuji si, že tento styl chůze není to pravé ořechové.
Všímám si, že když mě potkávají lidé s botami v ruce, dívají se různě. Často se pousmějí a to vlastně dělám i já, když potkám někoho, kdo chodí bez bot (naboso, v žabkách). Asi si toho, co mají či nemají lidé na nohách všímám nyní více. Květen má být teplý, tak brzy vyrazím bosky i do ulic, ale příroda je pro začátky určitě lepší...
Někdy je zatím ráno i večer chladněji, již brzy je tady léto :-). Čas od času při procházkách potkávám lidi jen tak v žabkách a nedávno jsem zahlédl i jednoho tatínka s kočárkem, co šel bosky. Chůze naboso i bos má něco do sebe.
předchozí článek: Jak jsem začal chodit naboso
další článek: Za měsíc je tady léto
| 3,578 dnů
komentovat článek
2x komentář
zhlédnutí: 26949x |
denní průměr: 7.53