ALF naboso Prčice 2019

Do Prčic chodím už léta. Jednou to bylo prvně a pak chvilku nepravidelně. Posledních pár let jsem do Prčic v květnu po výplatě chodil každý rok. 3x jsem byl v Prčicích bez bot. Je to z Tábora asi 30 km. Loni, tedy v roce 2018, jsem se cestou do Prčic lehce poranil a něco mi říkalo, tak to bylo naposled. To jsem ještě nevěděl, že to bude opravdu naposledy co Pochod PRAHA PRČICE půjdu.

Tak a pokud Vás teď napadne představa, nebo lépe řečeno myšlenka, že v titulku je napsáno „Prčice 2019“. Ten Áda snad letos do Prčic ani nešel. V době kdy jsem se rozhodl napsat článek s nadpisem „Prčice 2019“, je již léto v plném proudu a já se zamiloval do spaní pod širákem (lesa a houpací sítě mezi stromy). Původně jsem o skvělém letošním výletu do Prčic psát nechtěl. Mám vlastně už celkem dlouho rozepsaný článek o bosé chůzi a nemám čas na dokončení. Po soboto-nedělní procházce kolem řeky Lužnice jsem dnes přišel z práce, zůstal doma v pokoji a začal psát.

„Letos mám chuť chodit alespoň 10 kilometrů každý den“

Teď když čtu, co si tady píšu na papír propiskou, svůj první rukopis nového článku. Je třeba napsat, že volím slova tak, aby se to dalo číst, ale jde o mé poznámky :-)

Při silvestrovské noci, cestou z Hýlačky (rozhledna nad Táborem) se zrodil nápad, jak se do Prčic dostat. Nějakou dobu jsem se chtěl do Prčic vydat z Prahy a taky jsem si pohrával s myšlenkou, že dopoledne půjdu do Prčic. Tam bych chvilku odpočinul a odpoledne šel zpět do Tábora. Snad představa jak potkávám opozdilce na mé cestě k domovu mi zabránila tuto myšlenku realizovat. Pochod PRAHA PRČICE 2019 jsem nešel, ale do Prčic jsem dorazil už v dubnu a všem co mi říkali ať jdu v květnu jsem odpovídal. Já už tam byl a teď v sobotu mám namířeno do Příběnic.

Z Tábora do Heřmaniček a do Prčic, pak přes Monínec domů

Po ránu jsem odjel do Heřmaniček, odkud se většinou hromadně odjíždí na Prahu či Tábor a podobně, když nemáte odvoz. Ano, tak to po mnoho let bylo, když jsem chodil do Prčic v květnu. Z Prčic do Heřmaniček autobusem a pak vlakem do Tábora. V Prčicích jsem letos byl brzy dopoledne. Už cestou jsem si všiml, že na sjezdovce Monínec ještě zůstaly zbytky asi technického sněhu. Po pochodu do Prčic se jezdí autobusem na vlakové nádraží do Heřmaniček a tak jsem tyto místa procházel prvně pěšky i bosky. V krásném lese jsem potkal jen tři drvoštěpy (dřevorubce) a občas menší zvířata včetně ptactva. Podle mapy jsem věděl, že bych nemusel minout pramen potoka, který protéká Prčicemi. Na pramen jsem trefil a nijak nemusel hledat, najednou tam byla díra v zemi plná vody. Nádherná procházka lesem po proudu potoka, který mne doprovodil až do Prčic odkud jsem šel na Monínec a přes Jistebnici do Tábora. Tuto cestu, výlet či procházku jsem si užil absolutně svobodně, téměř bez lidí a fakt v klidu. Celá má dubnová (2019) cesta z Prčic do Tábora mi trval několik hodin a ten den jsem nachodil asi 40 kilometrů. Odhaduji tak 2/3 bosky. Někdy cesta vedla po silnici a to jsem ťapal v kroxinách. Bezvadně jsem si odpočinul a unavil se zároveň.

Cestou z Prčic jsem si vzpomněl, jak se po Vánocích vrátil kamarád z Maroka, kam cestoval letadlem, vlakem a přes Džibraltal lodí. Po svém návratu jsme se náhodou potkali v čajovně, kde mi ukazoval fotky a zajímavě vyprávěl své zážitky. Mohl jsi tam být taky, napadlo mě mockrát. Když jsme šli z čajovny povídá mi kamarád cestovatel. „Víš, Ádo, já byl až v Maroku a ty si tady chodíš po kopcích a jsi šťastný“. Bylo v tom, co řekl, velké moudro.

Jistebnická vrchovina je téma na další článek a tak se nechci příliš rozepisovat o krásném počasí po celý den, nebo o tom jak jsem si svižným tempem bosky vyšlápl sjezdovku Monínec. Na samém začátku sjezdovky byl ještě zbytek technického sněhu. Mám v plánu se tam brzy podívat a prozkoumat hřebeny místních kopců, kterých je tam opravdu hodně.

Tak tedy závěrem :-) berme život s humorem a až nás někdo pošle do Prčic (předpokládám, že víte jak to myslím), zeptejme se ho s úsměvem. „Jak to myslíš? Co kdybych šel/a třeba do Příběnic?“

Co Vám budu povídat, v Příběnicích je moc krásně. Cesta vede kolem řeky Lužnice, kde potkáte vodáky, ale i několik pramenů s pitnou vodou. Když někdy jdu do Příběnic, s vodou na cestu se z domova netahám. Naberu si vody dostatek u prvního pramene. Jít do Prčic v květnu po výplatě mě neláká. Až se jednou opět vrátím na Jistebnickou vrchovinu, tak si určitě na tento článek vzpomenu. Na Sedlec Prčice se budu koukat z nejkrásnějších kopců vrchoviny a možná tam zůstanu i pár dnů, pěkně v houpací síti.

Datum článku byl antidatován a na mém blogu se skutečně objevil až o půl roku později. Tedy 13. 10. 2019. Děkuji za pochopení.

Toto video bohužel nelze vložit do stránky. Tak si ho otevřete v novém okně a pak klidně napište komentář ;-) Pokáč - Co z tebe bude [official video]

předchozí článek: ALF naboso - Krkonoše prvně
další článek: ?

2019-04-13 18:43:15 | 2,161 dnů

komentovat článek
buďte první a okomentujte tento článek
zhlédnutí: 2925x | denní průměr: 1.35