Do Prčic pěkně bosky (prvně 20. 5. 2017)

Vyrazili jsme s veselou bandou z Veselí. Bylo nás sedm a pes, vlastně fenka Dejsy. Z Tábora do Prčic jsem šel komplet bosky, letos to byl 52. ročník Pochodu Praha Prčice. Loni jsem šel také z Tábora těch 30 kiláčků a tak nějak půl na půl bosky. Ponožky jsem sebou neměl určitě, tak by se dalo říct, že jsem již druhý výlet, do Prčic šel naboso. Myslím si, že jsem o pocitech psal v loňském článku, ale po letošním "Pochodu do Prčic" mám další zážitky. Měl jsem sebou žitný chléb, kousek sýru, něco sladkého pro přísun rychlé energie, vodu a peníze na pivko.​

Prvních 10 km jsem přešel ani nevím jak. Terén byl příjemný až na pár kilometrů po asfaltu, naštěstí silnice vedla lesem a tak asfalt nebyl rozpálený. Trasa vedla jako loni přes Čekanice, Stoklasnou Lhotu do Chotovin, kde byla tradičně první zastávka.

​Po 20 km jsem na kamenitých cestách cítil bolestivě každý krok, který nesedl. Uvědomuji si, že při delších procházkách masíruji svá chodidla více do hloubky. Hloubková masáž, kterou cítím čím dál víc. Nepromačkaná místečka na chodidlech si to po 20 km začala pořádně užívat a já začal vyhledávat měkčí cestičky. Je pravda, že více jak 20 km chodím bosky jen opravdu zřídka.

Po 30 km v cíli jsem byl rád, že si mohu odpočinout. I Dejsy byla unavená a myslím si, že i ostatní byli rádi za tatranku. Seděli jsme na plném náměstí a byli jsme v Prčicích. Bylo to náročné, ale když jsem chodil "Pochod Praha Prčice" před lety v botách, nožky bolely mnohem víc a někdy jsem si donesl i puchýřek. Z letošního "pochodu" mám skvělý pocit, bylo příjemné počasí a potkali jsme samé pohodové lidi.

Chůze naboso a půsty?

Jednoho dne to přišlo. Ráno jsem neměl hlad a jen jsem pil vodu. Bylo to v den odběru krve a tak si říkám, proč ne. Nebudu se nutit, že by půst? Chůze naboso mi hodně otevřela "oči" a začínám víc než v minulých letech naslouchat řeči svého těla. Na výletu do ČB jsem si dal zmrzlinu, bylo krásně. V pátek jsem šel brzy spát, bylo to dost zvláštní a neměl jsem lepší nápad.

​V sobotu ráno jsem si uvařil čaj a pil jsem i vodu. Už si ani nepamatuji, jak mě to napadlo. Nastříhal jsem kousek řasy na sushi, zalil jsem ji horkou vodou a přidal indické koření, které jsem si v pátek v ČB koupil. Byl to prima oběd. Dál jsem se s jídlem "nezdržoval" ani v neděli. Měl jsem aktivní víkend a hlad jsem pocítil až v pondělí dopoledne, nebo to byla spíš chuť?

Začal jsem kefírem, na který jsem se opravdu těšil. Chutě byly v pozoru a vše bylo tak nové. Mám samé dobré pocity a těším se na další výzvu, co se jídla i bosé chůze týká.

předchozí článek: Procházky na sněhu v lednu 2017
další článek: ?



Do Prčic pěkně bosky 2017 prvně #2 Do Prčic pěkně bosky 2017 prvně #3 Do Prčic pěkně bosky 2017 prvně #4


| 186 dnů

komentovat článek
buďte první a okomentujte tento článek
zhlédnutí: 4689x | denní průměr: 25.17